Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Marek …. a nejenom on

O jedné třídě a jednom žákovi …

Patřil do třídy, která na druhém stupni byla považována za problémovou. Mně v té třídě bylo dáno učit dějepis a posléze globální výchovu.

  Marka jsem zpočátku moc nevnímal, byť z jeho strany bylo „snahy“ o upozornění  na sebe dost a dost. Prostě puberťák jako řemen.

  Více jsem Marka začal vnímat v 8. třídě, kdy se přihlásil do projektu Zmizelí sousedé, který mapuje osudy židovských dětí z období II. světové války. Víc jsme spolu mluvili, četl jsem jeho texty, putovali jsme spolu i na sobotní výpravě za židovskými památkami… Stalo se to, co už kolikrát. Za velkými rameny se ukázala duše. Jemná a zranitelná, jak už to u mladých lidí bývá.

  V 9. ročníku měla tato třída uspořádat školní akademii. Někteří tomu moc nevěřili, ale dílo se podařilo. A ve vysoké kvalitě. Ta „problémová“ třída napnula všechny síly a připravila super akademii.

  Marek se také zapojil. Nazpíval vlastní písničku. Tak jsem se dozvěděl, že má rád rap, který já rozhodně nemusím….

  „Ach jo,“ pomyslel jsem si a zaposlouchal se. 

   A prvně jsem poznal, co to znamená, že někomu spadla čelist. Pomalá melodická hudba s doprovodem klavíru a text, který stojí za zmínku. marek do něj dal hodně sebe. Suchý přepis nepůsobí tak silně, protože mu chybí Markům emocionální projev. Proto je pod textem odkaz na webové stránky, kde je celá písnička.

 

I bez pocitu viny  vidím svoje chyby,

které tvoří samota, sám za sebe se stydim.

Za to jaký jsem, chtěl bych se stát lepším,

ale nemůžu se ovládnout, nemůžu být jiný.

Každý mě chce jiného, tak mi prosím poraďte!

V konkurenci každý den má hudba jde do ……..

Tak jako moje já, které mě ovládá.

Nevím co mám dělat, asi mi chybí láska.

Napadaj mě myšlenky, že skončím s rapem,

ale nedokážu to, byl se mnou konec.

Nevim jestli ubližuju,  a nebo stále pomáhám

Tak mi prosím řekněte, co pro Vás znamenám?

Jestli pouhé koště, se kterým chcete zametat,

nebo jsem jeden z nejlepších,  nejlepších zde.

Ale vidím jen temno, které mě sráží k zemi.

Nechci vidět lítost, jenom prosím, věřte mi!

 

Bojím se dalších chyb, které zanedlouho vytvořim,

proto si kladu otázku, koho tentokrát podrazim.

Jestli to bude někdo blízký, a nebo možná já.

Ulehčím to všem, zůstanu prostě sám.

Nebudu brát ohledy, komu se po mně stýská.

Takováhle šance je u mě nejspíš nulová.

Nevím, co se se mnou děje, proč chci všechno skončit.

Jediné co mi sílu dodává, jsou pouze tvoje oči.

Ale to ty sama víš, že jen s tebou zapomínám,

netrápím se ničím, netrápím se myšlenkama,

které by mě mohly zničit, zapálit, pohřbít.

Stojí při mně už jen málo lidí, kterým stále věřim.

A doufám, že chápete situace, které  mám.

Dříve zakomplexovaný blbeček, kterej byl odepsán.

Byl jsem úplně sám, proto jsem teď jiný.

Prosím dejte mi čas vše na správnou kolej napravit.

V originále písnička obsahuje i jedno problematické slovo, které v živém Markově provedení na akademii po vzájemné dohodě nezaznělo. Neuvedl jsem ho ani v přepisu textu. Marek ho ale považuje za nutnou součást písničky.

(Nelekejte se časového rozsahu. Písnička trvá málo přes dvě minuty.)

http://www.youtube.com/watch?v=qgTmXWAvaBw

Dnešním dnem je již tato devátá třída minulostí. Psal jsem zde o Markovi. Když se tak zamýšlím, mohl bych podobný příběh napsat o mnoda dalších žácích této třídy. Možná to byla třída „problémová“, často výuka připomínala jízdu na divoké vodě, ale byly to čtyři roky a žáci, které bylo radost učit.

 

 

 

 


    hodnotilo 5 uživatelů

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Také jsme se včera a dnes loučili a bylo to hodně silné.

  2. avatar

    Hana Pilařová
    To je taková ta zvláštní chvíle, na kterou se všichni jakoby hrozně těší.... a pak, když přijde, tak najednou neví, co s ní a nikomu se nechce udělat ten krok, který vede neodvratně dál, ale pryč, který zavře něco, co už se nikdy nevrátí ...

  3. avatar

    Velmi rád jsem to psal. Jenom jsem pak nevěděl, o kom bych se měl zmínit dřív. Tahle třída si složila na závěr vlastní písničku, ve které zpívali: "Celek jsme melodie, každý jsme jenom nota ...." a tak to i bylo
     

  4. avatar

    Zdeňku, díky. Kolikrát opravdu netušíme, co se rameny ukrývá. A tak fandím všem mimoškolním aktivitám, které nám dávají šanci poznat se navzájem i jinak než jen z od lavice a katedry.

  5. avatar

    To poznání z jiné strany je fakt důležité. Otevírá cestu k sobě navzájem a ukazuje člověka v celé jeho unikátní pestrosti.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.