O aktivitě, která vede žáky k pozornému vnímání chování spolužáků a která mění stěžejní myšlenku současnosti „ber“ na poněkud opomíjené „dávej.“
Asi bychom si všichni přáli, aby naše děti byly vnímavé ke svému okolí a k lidem, kteří je obklopují. Kudy na to ale jít?
Lidská psychika disponuje jednou zajímavostí. Pokud jí neustále předkládáte jeden a tentýž podnět, přijme ho jako skutečnost, přizpůsobí se mu, byť by šlo o velmi nepříjemnou záležitost. Staré lidové rčení praví, že člověk si zvykne i na šibenici.
Proto je velmi důležité, jaké podněty našim žákům předkládáme. Pokud jim budeme neustále říkat, že jsou špatní, budou špatní. Pokud je budeme neustále peskovat, že jsou zlobiví, pak nám rádi vyhoví a budou zlobiví.
Pozor se musí dávat ale i na druhý extrém, při kterém bychom žáky neustále přehnaně za vše chválili a vyhýbali se kritice. To v žádném případě. Takovým způsobem bychom z nich vychovali jedince, kteří jsou nekritičtí ke svým schopnostem a dovednostem, nebo jedince, kteří se při každém náznaku kritiky psychicky hroutí, případně dostávají afekt.
Ukázky všech těchto variant jsem měl tu „čest“ poznat a není to věru nic obveselujícího. A přitom výchova žáků probíhala v nejlepší vůli …
Paní učitelka Jitka z naší školy našla zajímavou cestu a v předvánočním čase dělá se svými žáky na druhém stupni zajímavou aktivitu, které říkají Ovečka.
Přibližně týden před odchodem na vánoční prázdniny si žáci sednou společně do kroužku. Pod vedením paní učitelky prohovoří, co mají rádi, co jim dělá radost, jak rádi dostávají dárky,… a hlavně jsou směrováni k tomu, že je sice příjemné dárky dostávat, ale mnohdy nám ještě větší radost udělá, když někoho obdarujeme a on z toho má upřímnou radost. Že je mnohem cennější vymyslet třeba drobnost, ale přesně „šitou“ pro obdarovaného než finančně nákladný, ale neosobní dar.
Po tomto úvodu si každý napíše na lísteček své jméno. Lístečky se dají do klobouku (krabice, misky…), promíchají a pak si každý tajně losuje svoji Ovečku, o kterou se bude v tomto týdnu starat – stane se jejím ochráncem – Pastýřem. Pokud se stane, že si žák vylosuje sám sebe, lísteček se vrátí do osudí a žák losuje znovu.
Na lísteček k Ovečce se žák Pastýř podepíše pro pozdější kontrolu a lísteček dá paní učitelce, která je nečtené uschová. Paní učitelka se může klidně zúčastnit taky, je to dokonce lepší. Žák nikomu nemá prozradit, koho má na starost. Celý týden se snaží své Ovečce zpříjemňovat život (tu ji tajně podstrčí nějakou laskominu, půjčí pomůcku, smaže za ni tabuli… A aby ho Ovečka jen tak neodhalila, může i „blafovat“ a chvíli se jakoby starat o někoho jiného. Celá aktivita vrcholí poslední den při vánoční besídce, kdy Pastýř přichystá pro svoji Ovečku dárek – nejlépe osobně vyrobený.
Pak si žáci s paní učitelkou znovu sednou do kroužku a celou aktivitu zhodnotí. Proberou, jestli se Ovečkám podařilo odhalit jejich Pastýře, kdo to opravdu byl (zde paní učitelka v případě potřeby nakoukne do lístečků), jestli se o ně Pastýř vzorně staral – zde většinou spokojené Ovečky upřímně a spontánně poděkují svému Pastýři, pokud se o ně pastýř nestaral, proč tomu tak bylo – může Ovečka popsat své pocity, když nezaznamenala žádnou péči ( Někdy se stane, že pastýř onemocněl a nebyl ve škole, někdy o svoji Ovečku nepečoval, protože mu vylosovaný žák není blízký – to se stalo především v prvním roce, ale když si pak dotyčný Pastýř vyslechl, jak bylo Ovečce smutno a přišlo jí to líto, tak v dalším roce se už tento případ vyskytoval mnohem méně, ba naopak spokojené Ovečky povzbudily i méně aktivní Pastýře).
Ovečka je vlastně drobná aktivita, kterou paní učitelka se svojí třídou koná od 6. třídy. Nyní jsou žáci v 9. třídě a je znovu před Vánoci. Už bystří svoje smysly, aby dokázali svého pastýře najít. Dělají prostě to, co bylo cílem – vnímají své okolí a v jemných náznacích hledají vzkaz pro sebe. A učí se také, dávat. Což není málo.
Mgr. Ludmila Kovaříková
22.11.2010 at 20.19Závěr mi úplně vzal dech (tak jako u několika Vašich posledních článků). Od začátku jsem si myslela, že se jedná o aktivitu na 1. stupni. Ale je vidět, že lze něco takového dokázat i na tom druhém.
Jitka Rambousková
22.11.2010 at 21.14Tak přemýšlím, jestli se i moji dravci dokáží změnit v „ovečky“. Uvidíme.
Petra Boháčková
22.11.2010 at 21.29Závidím. Asi jsem se dobře nestarala … V mé osmičce si něco podobného ani nedovedu představit. Zároveň mám radost – někde to jde.
Zdeněk Brom • Post Author •
22.11.2010 at 21.30Vážená paní Kovaříková, děkuji. Skutečně i na II. stupni se dá ještě mnohé dokázat. Je to už ale náročnější a chce to víc času.
Zdeněk Brom • Post Author •
22.11.2010 at 21.33Vážená paní Rambousková, nelze čekat okamžité změny. Ve zmiňované třídě začínali tuto aktivitu v šesté třídě a nyní jsou v deváté. Z počátku to bylo složité, protože tato třída byla a je velmi náročná. V letošním roce se již žáci sami ptali, zda opět budou Ovečky. Přeji hodně štěstí při realizaci.
Zdeněk Brom • Post Author •
22.11.2010 at 21.56Vážená paní Boháčková, Vaši radost paní učitelkám rád sdělím. Zároveň si myslím, že se o třídu staráte dobře a že jste dobrá učitelka. Schopní učitelé si totiž umí připustit, že by se dalo udělat ještě něco víc a dříve nebo později věci zlepší. Máte moji úctu.
Mgr. Lenka Říhová
23.11.2010 at 9.20děkuji za předvánoční „pohlazení“
MgA. Lukáš Križko
23.11.2010 at 9.55Palec nahoru. Krásné příklady do praxe. Děkuji.
Ivana Jelínková
23.11.2010 at 10.31Krásný nápad! I když budou začátky určitě těžké, protože kdo na druhém stupni nemá náročnou třídu, určitě tahle aktivita stojí za vyzkoušení. Těším se, ať už dopadneme jakkoli. Děkuji, paní učitele za tak milou inspiraci.
Mgr. Hana Pilařová
23.11.2010 at 14.08Poslední dobou školní krtek tahá na povrch samá příjemná pohlazení 🙂 Pozdravuji paní učitelku Jitku 🙂
Jaroslava Pachlová
23.11.2010 at 16.36Díky za ty, kteří umí smysluplně dotáhnout věci do konce a díky za ty, kteří nám to sdělují a dávají… (mám na mysli Vaše blogy), to rozhodně není málo!
Martina Haškovcová
23.11.2010 at 19.23Tato aktivita mě opravdu velmi zaujala, je hezké, jak to na nějaké škole funguje, především na základní škole je úžasné, že se děti ještě dokáží pro něco nadchnout a na něco se těšit. A líbí se pointa příběhu, protože v dnešní době je nutno si uvědomit, jak hezké může být někoho obdarovat než jen čekat na dárek. Děkuji za skvělý námět.
Zdeněk Brom • Post Author •
23.11.2010 at 20.57Vážený pane Križko, děkuji též.
Zdeněk Brom • Post Author •
23.11.2010 at 20.59Vážená paní Jelínková, začátky jsou skutečně složité a ne hned se musí dostavit výsledky. Někdy to prostě chce více času.
Zdeněk Brom • Post Author •
23.11.2010 at 21.01Vážená paní Pilařová, sama dobře víte, že špatných zpráv je dost. Velmi často okolo sebe slýchám, že vše jde špatně. Upřímně, někdy to říkám také. Zkouším proto psát o možnostech, které ukazují, že to jde. Jak říkal jeden legendární učitel: „Máš nápad? Tak ho realizuj. Když se chce, všechno jde.“ Paní učitelku pozdravovat budu – a rád.
Zdeněk Brom • Post Author •
23.11.2010 at 21.02Vážená paní Pachlová, i mně to dělá velkou radost, když se mohu podělit o dobré zprávy.
Zdeněk Brom • Post Author •
23.11.2010 at 21.06Vážená paní Haškovcová, ti žáci skutečně jsou někdy „velmi nároční“, ale když odpadnout ty drsné slupky, pak se objeví často úplně jiná bytost. Přeji hodně štěstí při realizaci.
Karla Dokoupilová
24.11.2010 at 22.49Úžasný nápad! Navíc není náročný na nějaký teoretický úvod. Zajímá mě, jak to v naší šesté třídě dopadne. Věřím, že dobře. Nemusí pršet, stačí, když kape. Moc děkuji.